Přeskočit na hlavní obsah

Vybraný příspěvek

Pár slov na úvod

A proč nezačít znovu?  Proč vlastně ne? Před pár lety jsem si vysnila jednu takovou hezkou představu o tom, že si založím nějaký super úžasný a skvělý blog, který bude vážně úspěšný, no znáte to, vtipné předtsavy bez výsledku. Jenže... ano, přesně tak, je to už pár let a já teprve teď píšu první článek. Teda ne že by už nějaké ty první články nebyly, ovšem vždy jsem je jen smazala s tím, že to stejně nemá smysl, že mé psaní je o ničem a že mé myšlenky stejně nikoho nezajímají. Ano, jsem prostě pesimista a to se hodně těžko mění, ale tak uvidím, jak dlouho mi to vydrží tentokrát. Přeci jen, ono když se člověku nechce učit, tak vymýšlí vše možné i nemožné jen aby se neučil, takže to bych mohla aspoň psát tady, když už nic jiného. Tento blog už pár let mám, dokonce tu mám i pár článků, které skončily v konceptech a pravděpodobně tam i zůstanou, ale líbí se mi ta myšlenka stejně tak, jako před těmi pár roky, což bylo shodou okolností taky před vánoci. Něco na tom tedy bude. Asi

Jestli zůstanu - Recenze










Název: If I Stay (Jestli zůstanu)
Autor: Gayle Forman
Překlad: Květa Palowská
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 184





"Všichni si myslí, že se to stalo kvůli sněhu. A nejspíš je to pravda. Toho rána jsem se probudila a na trávníku před domem ležela tenká bílá vrstva, sotva třiceticentimetrová."


"Pak jsem ve třetí třídě zavadila v hudebně o violoncello - připadalo mi jako člověk.  Vypadá, že když 
na ně zahrajete, poví vám svá tajemství. A tak jsem začala hrát. Už je to skoro deset let a ještě jsem nepřestala."






Má to být pro sedmnáctiletou Miu a její rodinu den jako každý jiný. Přes noc napadl sníh a školy v městě jsou proto zavřené. Rodinka se tedy rozhodne vyjet si na výlet. Netuší však, jak zásadní rozhodnutí to je a co všechno ovlivní. Stačí jediný okamžik a nezbude nic, Mia se ocitá v kómatu. Neví, jestli bude žít, neví jak je na tom zbytek její rodiny.






                                                                                                                                                                        
                                                                                                                                                                 "Jsem mrtvá? 
                                                                                                                                                    Musím se sama sebe zeptat.
                                                                                                                                                                  Jsem mrtvá?"




Jediné, co jí zůstává, jsou vzpomínky. Na Adama, na tátu a mámu, brášku, na babičku s dědou, na Kim a na violoncello. Ano, na nástroj, který ji doprovází a který zcela ovlivnil její život. Dokonce až tak, že někdy musí uvažovat nad tím, zdali je opravdu dcerou svých rodičů, vášnivých rockerů. V tomto přesvědčení ji nepomáhá ani její přítel Adam, který má rockovou kapelu, jejíž sláva stoupá výš a výš. Nikomu však nevadí, že si Mia zvolila právě violoncello, naopak ji zcela podporují.



"Našel mě taťka. Právě začínal s proměnou z hipíka ve slušného člověka a měl na sobě staromódní oblek s ocvočkovaným koženým páskem a černé kotníčkové boty. „Jsi v pořádku, Mio?“ zeptal se a usedl vedle mne na schody. Zavrtěla jsem hlavou, hanbou jsem nemohla mluvit. „Co se děje?“ „Já to nedokážu!“ vykřikla jsem."







Knížka se mi četla opravdu dobře a s každým dalším přečteným řádkem jsem potřebovala vědět, co bude na dalším. Vzhledem k tomu, že je knížka tak krátká najednou jsem se ocitla na konci aniž bych vlastně věděla, jak a v prvním momentě jsem měla pocit, že potřebuji alespoň jednu další kapitolu. Což beru jako velké plus, protože ne u všech knížek mám tuto potřebu. Gayle Forman napsala velmi poutavý a zajímavý příběh, který bych oznámkovala 4,5 hvězdičkami. Půl hvězdičky bych strhla za, pro mě malé nedostatky v popisu děje, ale to je jen formalita.













Chtěla bych ještě zmínit, že jsem se musela podívat i na film a jak už tomu většinou bývá, filmy podle knih nejsou nic moc i proto pro mě bylo milé překvapení sledovat film s Chlöe Grace Moretz a Jamiem Blackleym v hlavních rolích, protože zde bylo uvedeno vše stejně jako v knížce a nikde jsem nepostřehla žádné zbytečné fantazírování, jak mají někteří režiséři ve zvyku.










Jediné, co mě ve spojitosti s touto knihou mrzí je, že jsem ji četla pouze E-Book podobě. A co vy?  Četli jste knihu nebo jste viděli film? Jaký je váš názor? Budu ráda, když se podělíte se svými dojmy a názory:) 






Komentáře

Oblíbené příspěvky