Co tím chci říct? Dobře, asi se tu teď trochu vypíšu ze svých pocitů a je mi jasné, že ne všichni se mnou budou souhlasit, ale to ani nechci.
Vánoce, ano to nejvíc skloňované slovo posledních měsíců, zítra jsou tu opět Vánoce. Pro mě svátky klidu, při kterých si chci hlavně odpočinout a být s lidmi na kterých mi záleží nejvíc. Jenže jak moc je to reálné? Je 23. prosince večer a já o klid ještě ani nezavadila. Jasně, jak taky když obchody s vánoční výzdobou začaly strašit ještě dřív, než Amerika slavila Halloween a o reklamách ani nemluvě. Do toho taky škola, pak se člověk nemůže divit, že je tím vším tak nějak znechucený. Abych tu teď nikoho nijak nemátla, vzhledem k předchozímu článku, vánoce jako takové mám ráda, ale v posledních letech začínám mít pocit, že zmizela ta hlavní podstata svátků.
Jistě, vliv na to má určitě i věk, už přeci nějaký ten pátek nejsem to malé dítě, které radostně odpočítává dny a vylupuje políčka s čokoládou ze svého adventního kalendáře, abych poslední den vydržela celý den nejíst a vidět tak zlaté prasátko. Nejsem už to dítě, které do večera trpělivě čeká na zacinkání zvonečku, kterým Ježíšek dává najevo, že konečně přišel a čas si mezitím krátit pohádkami. Obávám se ale, že přibývajícím věkem už mi vydržely jen ty pohádky. Ovšem změnily se mi i dost hodnoty pro to, co má v mém životě opravdu význam.
Čím jsem starší, tím víc je mi jedno, kolik dárků dostanu a jakou finanční hodnotu vlastně mají. Pro mě je nejdůležitější ten zážitek, který z toho mám. Ano, přesně tady ty malé radosti, mi už někdy v říjnu začnou kazit všichni okolo. Nejradši bych se jen vyhýbala veškeré společnosti, která z vánoc dělá jen komerční divadlo. Jak se dny blíží, tím je vše samozřejmě horší. Vlastně děkuji, že jsem jen z malého města, protože i představa lidí, kteří se za každou cenu snaží sehnat co nejvíc dárků, je odstrašující. A konečně se tím dostávám k tomu hlavnímu, co mi na vánocích nejvíc vadí. Ano, jsou to samotní lidé. A proč vlastně?
Podívali jste se někdy okolo sebe? Proč všichni najednou tak pospíchají? Co komu uteče, když přijde o pět minut později? Dnešní společnost podle mě úplně ztratila povědomí, o čem vánoce jsou. Všichni se snaží usmívat, ale kolik z těch úsměvů je opravdu upřímných? Lidé se najednou snaží být milý, rozdávat radost a navzájem si přát, ale proč? O měsíc později se většina těch, co si tak moc přálo, na sebe ani nepodívá a vás tak napadá jediné, jak moc to bylo tedy upřímné?
Přijde mi, že pro většinu lidí jsou vánoce období, kdy se nasadí milá maska, protože to se prostě od společnosti vyžaduje. Na Facebooku všem popřejeme šťastné a veselé, nejlépe s nějakou vánoční fotkou či písničkou a smajlíky spojené se zimou. Poté si ovšem budeme jen počítat lajky, z kterých máme stejně největší radost, že? Kolik z nás ale je třeba ještě schopných popřát osobně? Neudělá to přeci jen větší radost než nějaký příspěvek pro všechny? Určitě. Vánoce jsou přeci právě od toho, tak zkusme aspoň jednou v roce odhodit tu faleš. Říkám odhodit, ne jen nasadit masku a pokračovat v divadelním představení. Jistě, chápu, že je třeba milé, když Vás pozdraví i ten milý soused, protože jsou přeci zrovna ty vánoce, ale proč by nemohl pozdravit třeba zrovna tak v červnu? To už se k sobě lidi najednou tak nemají, to už zase všichni čiří svým nezájmem aby opět v prosinci mohli být milý?
No jo, tohle všechno z nás dělají média, podsouvání nějakých ideálů, které si někdo usmyslel. Nejhorší na tom je to, že většina se tím pak ale i řídí. Já taková být nechci. Nechci se tvářit tak, jak mi někdo odněkud říká. Vánoce jsou od toho, aby byl klid a aby se rodina sešla, to je to, co mi bohatě stačí, víc nepotřebuji a milá na ostatní budu klidně i v létě, jen Vám u toho nepopřeji hezké vánoce. Ale dost už, nechci si víc kazit náladu, zítra je Štědrý den a já chci konečně zažít ten pocit klidu, proto si ráno zapnu pohádky, odpoledne půjdu za babičkou a Vám chci jen říct, ať máte ten klid taky a myslete na svou rodinu, ta je přeci to nejdůležitější. A taky si třeba uvědomte, že ne každý má to štěstí s někým být. Prostě faleš k vánocům nepatří, takže až budete někomu ke svátkům přát, zkuste se zamyslet, jakým tónem to říkáte. To už je ode mě ale opravdu vše. Od zítřka internet omezuji, přeji Vám hlavně klid, pohodu a mějte se rádi, to je totiž hlavní.
PS: Nepřehánějte to s cukrovím, články o hubnutí opravdu neplánuji.
Komentáře