"Avšak změnilo ho to navždycky. To dokáže jen opravdová láska, a tohle byla láska jako trám."
"Nauč se to číst nahlas, a pak budeš umět říct všechno, co budeš chtít."
Úplně na začátek by možná neuškodilo zmínit, že nejsem absolutně žádný romantik, takže mi nějaké milostné řečičky vůbec nic neříkají a raději mám pořádnou akci, pokud se tedy nejedná o dílo Nicholase Sparkse, který dokázal téměř nemožné, ano zamilovala jsem se do je tvorby a asi si od něj budu muset ještě něco přečíst.
Příběh téhle neobyčejné lásky se odehrává roku 1946 v Jižní Karolíně, kam se jednatřicetiletý Noah Caulhoun vrací, poté co se jako válečný veterán vrací domů, aby zde začal nový život. Dny tráví především tím, že opravuje starý dům a jeho okolí a vzpomíná na svou lásku z mládí, která mu před čtrnácti lety změnila život a kterou ztratil. Pomalu se začíná smiřovat s tím, že společně prožité léto zůstane jen hezkou vzpomínkou v jeho životě. Jenže jednoho dne se Allie znenadání ocitne před jeho domem. Vrátila se do města, aby se s ním setkala naposledy...
Knížka samotná má jen 160 stran a proto čtení byla hračka, a když jsem se ocitla u konce ani jsem nevěděla jak. Příběh, který spolu Noah a Allie prožívají, vás pohltí a vy tak zažíváte všechny zážitky, starosti či neřesti s nimi, jako byste stáli opodál a všemu přihlíželi.
Přejdeme krátce k ději. Zcela na začátku nás uvede do současnosti, tedy do okamžiku, kdy se spolu s Noahem ocitáme v zařízení pro dlouhodobě nemocné, kde žije, aby se mohl každý den setkávat se svou milovanou ženou, která onemocněla Alzheimerovou chorobou, kvůli které si nic nepamatuje. Dokonce ani svého manžela, proto s sebou Noah nosí zápisník, ve kterém uchovává jejich společný příběh a každý den ho Allie předčítá, znova a znova, den za dnem.
Předčítá příběh o mladé lásce, která vzplanula jednoho krásného léta, ale bohužel toho léta taky skončila, protože rodiče Allie se rozhodli odstěhovat. Noah však neví pravý důvod, proč se rodina odstěhovala a jediné co mu tak zůstává, jsou vzpomínky.
Příběh pokračuje o pár let později, je po válce a Noah se rozhodne koupit a zrenovovat starý dům, ke kterému ho váže tolik vzpomínek. Jednoho dne se na prahu domu objeví Allie. Zdá se, že jejich společný příběh může pokračovat, jenže vždy je nějaká to ale.
V poslední části knihy se opět ocitáme v současnosti, Noah dočetl, a i když Allie netuší, že je to jejich příběh, on se nevzdává naděje, dokud jednoho dne nenastane čas a jediné, co zůstane, bude starý deník s příběhem o velké lásce dvou lidí až do posledních chvil života.
"Nabrala dech, chvíli ho v sobě podržela, a když se pak uvolnila, cítila, jak jí povolují svaly v ramenou. Když potom konečně otevřela oči, začala se kochat krásou, kterou všude kolem sebe viděla."
Co se týče samotného Zápisníku jedné lásky, musím přiznat, že jako první jsem viděla film, který mě okouzlil svou jednoduchostí a krásou. Jen tak jsem přepínala televizi a na jednom kanále dávali právě Zápisník, takže jsem se začala dívat. Je to sice už pár let, ale na oblíbenosti u mě neubilo. Letos jsem se taky konečně dostala ke knížce, a jak se mi líbila? To se hned dozvíte.
"Neodpovědělas mi ani na jeden dopis."
"Tys mi psal?"
"Desítky dopisů. Psal jsem ti dva roky, a tys mi neposlala ani řádku."
Jak už jsem psala, příběh mě doslova pohltil, i když už jsem ho díky filmové verzi znala. Nemělo to na mě však velký vliv a dokonce mi i nějaká ta slza ukápla, což je asi nejvíce překvapující, protože u filmů brečím jak malé děcko pořád, ale u knížek to nějak neumím, kromě tedy smrti Dobbyho v Harry Potterovi, ale tam to prostě nešlo nebrečet, takže to se nepočítá :) I proto jsou to za mě pro Zápisník jedné lásky body plus. Hodně se mi na knížce líbí jednoduchost příběhu, ano někteří možná mají radši dlouhé rozepisování děje, ale pro mě byla vždycky krása v jednoduchosti. Ráda si u knížek domýšlím situace a tady, jako by mi autor chtěl dát příležitost si to vyzkoušet. No a komu by nedostatečně popsaný vývoj lásky dvou hlavních hrdinů chyběl, pro toho tu existuje film, který se s knížkou skvěle doplňuje a každý si tak může najít to své.
"A na kratičký okamžik, drobný věchýtek času, který se zamihotal ve vzduchu jako světluška v letní noci, jí zatanulo v mysli, jestli se do něj znovu nezamilovala."
Další body k dobru Nicholas Sparks získává za to, že se soustředí na popis hlavních postav ve stáří. Tady trošku odbočím, protože než jsem začala psát tuhle recenzi, pročítala jsem si i názory ostatních a právě fakt, že se autor soustředil na konec, tedy na stáří hrdinů mnohé zklamalo. Avšak mou maličkost naopak nadchlo. Ano, mnozí z nás jsme stále příliš mladí na to, abychom se zajímali o něco, co bude až za spousty let. Jenže ty léta přijdou, tvář zahalí vrásky a vlasy zešednou. Z povrchu krása zmizí, ale uvnitř zůstane a když ji budete moci sdílet s člověkem, který s vámi prožil většinu života a stále si vás pamatuje, jako by vám bylo dvacet musí to být nádherný a dojemný pocit, který se autor pokusil zachytit, a podle mého názoru se mu to povedlo na výbornou.
V anglickém originále, knížka vyšla už před víc jak deseti lety a i tak je neuvěřitelné, jak moc je aktuální. Vztah ke stáří je podle mě v dnešní době až moc negativní a díváme se na něj, jako na něco špatného. Důchodci pořád jen zdržují, chtějí jen vyšší důchody a věčně jsou nacpaní v obchoďácích, kde nakupují každou kravinu, kterou jim v masmédiích naservírují a všemožně vynachválí až pod nosem.
Mám otázku, chcete být taky takový? Pokud ano, můžete směle pokračovat v nadávání na ty, kteří si sednou na místo, kde jste chtěli být Vy a na to, jak vaše daně utrácí nějací nemožní senioři.
Pokud však nechcete, zkuste je pochopit. Zkuste pochopit samotu, ve které se ocitají, když třeba už nemají v okolí přátele, rodina je bere jako obtíž a mladí se na ně dívají jako na nějaký obtížný hmyz. Zkuste si uvědomit, že i oni měli své mladí, vzpomínky zážitky a i teď mají koníčky a zájmy. Pokud máte babičku či dědečka nebojte se za nimi jít. Navštívit je, popovídat si s nimi a třeba se zeptat i na jejich mladí a zážitky. Jasně, netvrdím, že vždy to jde a že jsou všichni stejní, ale třeba ne a dotyčnému tak učiníte radost, aniž byste si to uvědomili a ten pocit za to prostě stojí.
Asi je čas to tu ukončit, protože už se moc rozepisuji, a i když jsou prázdniny, doléhá na mě vliv školy (studuji Sociální činnost, což znamená, že ve svém oboru budu v kontaktu právě se seniory)
Přejdu k závěru, tedy k hodnocení a nezbývá mi než udělit knížce plných 5 hvězdiček z 5 a jedno velké + Díky za tuto knihu a stejně skvělí film. A až se třeba někdy dostanu k nějakému dalšímu dílu od autora, určitě si jej přečtu. Trocha té romantiky přeci jen neuškodí :)
Komentáře